V roce 2009 patřily dotazníky SPARO a MMPI II k nejpoužívanějším metodám psychologické diagnostiky v ČR (Urbánek, 2010), přičemž SPARO bylo populární zejména mezi psychology působícími v personalistice, vězeňství, policii a armádě. Empirické důkazy jejich validity a reliability v české populaci ovšem chybějí. Zatímco MMPI II těží ze své mezinárodní popularity a může se proto opřít o řadu zahraničních studií, psychometrické studie dotazníku SPARO nejsou dostupné vůbec. S využitím dvou rozsáhlých vzorků policistů a uchazečů o práci u policie jsme proto ověřili vybrané psychometrické parametry obou metod. Výsledky ukazují, že vnitřní konzistence obou dotazníků je u zhruba poloviny škál neuspokojivá, v případě MMPI 2 je navíc o něco nižší než reliabilita originální americké verze. Problematická je faktorová validita hlavních komponent dotazníku SPARO v důsledku silných vzájemných korelací; restrukturalizované klinické škály MMPI 2 v rozporu s předpoklady nejsou jednodimenzionální. Nedostatečná je též konvergentní a divergentní validita hlavních komponent, obecných faktorů a validizační L škály dotazníku SPARO vůči vybraným škálám MMPI 2, a to s výjimkou škály emocionální variabilnosti (EM). Použití dotazníku SPARO v běžné praxi proto nelze v žádném případě doporučit. V případě dotazníku MMPI 2 je nezbytný další český výzkum.